Možná by stačilo jen několik citátů:

„Je třeba pokračovat v jeho úsilí o to, aby slova měla smysl, aby slovo odpovědnost nebylo prázdným pojmem, aby se obrana svobody občanů znovu stala zásadním politickým tématem. Ze všech těchto důvodů bych si přál, aby éra zahájená listopadem 1989 a spojená se jménem Václava Havla neskončila.“ Projev Václava Klause na pohřbu Václava Havla, 2011

„Myslím, že on, ač samozřejmě nebyl komunista, tak mentálně v mnoha ohledech tím reformním komunistou byl.“ Rozhovor Václava Klause pro MF Dnes, 2014

„Není nic antisocialistického na kritice neschopnosti nekontrolovatelné moci. A naopak, není nic socialistického na tom, tuto neschopnosti tolerovat nebo dokonce podporovat.“ Miloš Zeman v Technickém magazínu, 1989

„Nevyučujeme tržní ekonomiku ani lidská práva nebo něco takového, a naopak se snažíme učit se. Já jsem v Číně ve snaze učit se, jak zvýšit ekonomický růst a stabilizovat společnost.“ Miloš Zeman v čínské televizi, 2014

 

Starší ročníky ještě s hrůzou vzpomínají na biflování výpisků o marxistické dialektice. Po aktuálních proslovech prezidentů Václava Klause o předchůdci Havlovi a Miloše Zemana o česko-čínských vztazích se hodí ale malé opakování.

Dialektika původně označovala umění diskuze, spor tvrzení a námitek. Od Fichteho a Hegela jsme se později přiučili, že k tezi a antitezi patří i syntéza. Pak ovšem přišel Karel Marx a dialektiku unesl do svého nelítostného materiálního světa věčného střetu protichůdných společenských sil.

S Marxem bychom si nyní vystačili, kdybychom chtěli analyzovat Klausův převládající přístup k Havlovi či Zemanův převládající přístup ke komunistům. Pro Klause Klaus zosobňuje demokracii, stranický systém a trh bez přívlastků. Zato Havel byl (a soudě podle Klausova zájmu o předchlůdce stále je) ikona jakobínství, myšlenkového komunismu, nepolitiky a ekonomických třetích cest.

Nyní Zeman: ten se právem vidí jako ikona Listopadu. Jeho velmi odvážný článek v Technickém magazínu a následně brilantní proslov na Letné z něj dělají jednoho z otců české novodobé demokracie. Komunismus proti tomu Zeman ztotožňoval už v roce 1989 s nesvobodou, úpadkem, zaostáváním a gerontokracií.

Zavazující odkaz jakobína

Jenže na oba prezidenty je i Marx krátký. Radikální vymezování se ve světech Václava Klause a Miloše Zemana je převládající, nikoliv však úplné.

Václav Klaus dokáže takřka zároveň vyseknout Havlovi poklonu i ho pomluvit. Připomeňme si: Všichni se trochu báli, co řekne na Havlově pohřbu, ale nakonec to byla jedna z nejlepších státnických řečí ve veřejném prostoru po roce 1989. A to zároveň Klaus nikoho nenechal na pochybách, že v mnohém s Havlem nesouhlasí. Vypadalo to, že střídání Klausovy více či méně upřímné přízně prezidentovi (počátek 90. let, první prezidentská volba) a projevy odporu ustanou. Leč už dva roky po Havlovi smrti měl zapotřebí v rozhovoru pro polský týdeník Do Rzeczy kopnout si do mrtvého: „Václav Havel nazýval trh hokynářstvím, místo demokracie chtěl elitářskou postdemokracii, místo konzervatismu a tradičních hodnot prosazoval modernistické boření existujícího lidského řádu. Byla to spíše ozvěna francouzského jakobínství.“ Nyní vlastně jen opakuje to samé, je se z jakobína stal reformní komunista, který tyje z trhu.

Lidská práva pro Krtečka

U lidovějšího a pragmatičtějšího Zemana to možná není tak viditelné, ale jeho čínská návštěva ukázala, že se od svého předchůdce mnohému přiučil. Na Letenské pláni v roce 1989 předvedl svůj nelepší bonmot: „Jsem samozřejmě rád, že naším vedoucím představitelem už není člověk, který nedokázal zformulovat jedinou souvislou větu, ale domnívám se, že by ho měl nahradit člověk, který je lepší nejen pokud jde o vyjadřovací schopnosti. Proto jako prognostik vidím jedinou cestu k žádoucí budoucnosti. Tato cesta se jmenuje svobodné volby.“ A potvrdil tak svou roli ekonoma, který chce osovobodit ekonomiku od centrálního plánování nedemokraticky voleným politbyrem. Jako prognostik ve výslužbě ale nyní Zeman v komunistické Číně už nic takového nevidí. Chce se místo toho od čínských komunistů učit „jak zvýšit ekonomický růst a stabilizovat společnost“. A když si k tomu Číňané koupí Krtečka, ještě lépe.

Co "oldthinkeři" nepochopí

Na takový stupeň pragmatismu stará dobrá dialektika nestačí. V tomto případě se spíše jedná o vysoké stádium doublethinku, známého z Orwellova románu 1984. Jen díky propracované přesvědčovací technice je dotyčný schopen udržet v hlavě dvě rozporné myšlenky a oběma zároveň věřit. Pokud se přidržíme Orwellova světa ještě dále, Klaus by odkaz Havla a Zeman nepohodlné řeči o porušování lidských práv v Číně nejraději vaporizovali, tedy utilitárně zcela vymazali. Což naštěstí nejde. Zatím.

Prezidentům jistě tento rozpor nevadí, neboť „oldthinkers unbellyfeel Ingsoc“. Ale my ostatní „oldthinkeři“ bychom si tento rozpor v rétorice prezidentů měli neustále uvědomovat.