Pan prezident dostal od parlamentu ten nejhezčí dárek k nedělním 70. narozeninám. I v Senátu totiž prošel služební zákon, a na Hradě se tak může radostně sepisovat ohlášené veto.

Se služebním zákonem je všechno špatně. Nejasným zadáním počínaje, politickým handlem o parametry normy pokračuje a chybným paragrafovaným zněním konče. Ale v této chvíli je nutné zákon v přece jen v něčem bránit. Ne před oprávněnou kritikou nepromyšlené depolitizace správy a nejasného výkladu jednotlivých paragrafů. Ale před prezidentem Milošem Zemanem, který si služební zákon zjevně vybral jako způsob, jak se navrátí zhruba po roce do každodenní politiky. Jeho boj proti politickým náměstkům je nešťastný z několika důvodů. Jednak post politického náměstka automaticky neznamená trafikantství pro spolustraníka. Ale především boj proti „budižkničemům“ odvrací debatu od mnohem větších problémů služebního zákona.

Slimáčci v ohrožení

Že nepůjde jen o pokoutně poslané veto do sněmovny, naznačil Zeman už počátkem září v projevu před poslanci, kdy ironizoval potřebu politických postů slovy „hodně slimáčků a málo kapustičky“. Podle něj půjde jen o stranické vysloužilce, kteří se upíchnou na ministerstvu za stotisícové platy. Strany mohou donekonečna opakovat, že tomu tak nebude, ale kdo jim uvěří? Kromě argumentu, že i v zahraničí ministr může často obsadit politickou nominací jednoho či dva náměstky, nic moc víc ve veřejné debatě nezaznělo.

Tak tedy: pokud odborní náměstci ministrů získají větší nezávislost a ministr se jich bude moci zbavit až po opakovaných prohřešcích, povážlivě se ztenčí i jejich ochota plnit politické priority nového ministra. Zeman má samozřejmě pravdu, že za jeho premiérování každý náměstek odpovídal za odbornou sekci a žádní političtí náměstci nebyli. Ale tito náměstci vybraní z líhně Lidového domu také věděli, že jejich kariéra stojí a padá s přízní premiéra Zemana, respektive resortního ministra. To se nyní (snad) změní.

Ministr by proto měl mít k ruce politicky důvěryhodného spolupracovníka, který prosazuje jeho priority, zastupuje ho v orgánech parlamentu a zároveň má na visačce titul náměstka. To je přece zcela v pořádku.

Je velmi pravděpodobné, že dalším motivem udržení politických náměstků je touha obsadit tyto posty nominaty z koaliční strany, která zrovna nedosáhla na ministerskou funkci. A protože v Česku vlády jsou obvykle trojčlenné, jednoduché počty velí zachovat dva politické náměstky. Ale ani to přece není zcela špatně. Tento druh „přátelské kontroly“ ze strany koaličních partnerů má v Česku dvacetiletou tradici a občas dobře zafungoval. Co je aktuálně špatného například na tom, že ČSSD požadovala post náměstka v resortu ministra financí Andreje Babiše, aby mocný resort neovládli lidé výhradně zavázaní předsedovi ANO?

Náměstek pro důchodovou reformu

Miloš Zeman však dobře ví, že s bojem proti drahým a zbytečným náměstkům nemůže šlápnout vedle. Vetem a přehlasováním veta sněmovnou celá prezidentova obstrukce neskončí. Zeman prohlásil, že zákon požene až před Ústavní soud. Je zjevné, že neuspěje, ale lidovou zlobu na budižkničemy to náležitě prodlouží.

Strany koalice i opozice, které se nakonec dohodly na výsledné (a nikomu příliš nevyhovující) podobě zákona, by se proto měly dobře připravit: Vždy když Zeman začne mluvit o „slimáčcích“, tak odpovídat tím, že bez politických náměstků se ministrům budou jen obtížně prosazovat politické priority. Vždy když prezident začne vykládat o budižkničemech, tak vysvětlovat, že každý z nich může zastřešovat určitou reformní vládní agendu – například důchodovou reformu, novou energetickou koncepci či třeba elektronizaci veřejné správy.

A zmocněnci nevadí?

A kdyby ani to nestačilo, tak poněkud poraženecky občanům přiznat, že jsou v české exekutivě mnohem zbytnější posty než náměstci ministrů – stačí zmínit všechny ty zmocněnce pro nikdy nedostavěné dálnice či kraje, které jsou příliš vzdálené od Prahy (ty prezidentovi nevadí, naopak by rád ještě dalšího vládního funkcionáře pro Karlovarský a Ústecký kraj).

Předávání daru panu prezidentovi k narozeninám by tedy mělo doprovodit rozhodné přání zákonodárců: „Všechno nejlepší, pane prezidente, ale ke kritizování služebního zákona si vezměte nějaké jiné ustanovení. Skutečných problémů v zákoně je víc než dost.“