Skotsko se rozhodlo pro pokračování svazku s Velkou Británií. Je tedy čas konce všech těch československých paralel? Nikoliv. Právě naopak. Slib dalekosáhlého předání pravomocí skotskému parlamentu vyvolal i oprávněné nároky Angličanů na správu svých vlastních věcí.
Složitý mechanismus dělení pravomocí tak teprve povzbudí tu pravou vzpomínku na polistopadové Československo, kdy nikdo nevěděl, kde končí jeho pravomoci. A pokud ano, jak zákony schválit v nekonečných dohadovacích řízeních Sněmoven lidu Federálního shromáždění. Kdo z Čechů a Slováků má rád silnou Velkou Británii, měl by tak číhat na britské turisty a trápit je vyprávěním o naší někdejší exekutivní i legislativní tortuře.
Devoluci i pro Angličany
Setrvání Skotů ve společném státě nebylo vůbec zadarmo. Londýn slíbil Edinburghu správu daní, správu zdravotnického systému a mnoho dalších věcí, které jsou charakteristické spíše pro konfederace. Jenže to je jen půlka příběhu. Premiér David Cameron zároveň vyhlásil, že i anglické hlasy mají rozhodovat o anglickém právu.
Zatímco o svých věcech rozhodují sněmy ve Skotsku, Walesu či Severním Irsku, Anglie žádný svůj parlament nemá a o jejích věcech rozhodují i skotští, velšští a irští poslanci. Jakmile se lochnesskou příšeru skotské nezávislosti podařilo zahnat zpátky do vody, už je tu příšera nová – westlothianská. Tu stvořil v roce 1977 jeden skotský poslanec, kdy se na příkladě volebního obvodu West Lothian ptal ostatních poslanců, jak dlouho bude bavit anglické poslance, že všichni hlasují o anglických věcech, ale angličtí poslanci nemohou hlasovat o skotských věcech. Po třech dekádách už jen mlčení nestačí. Po slibu nových pravomocí Edinburghu není možné, aby Angličané byli vynecháni z takzvané devoluce, tedy přenášení pravomocí z Westminsteru na zemské parlamenty.
Nefunkční federace
Jakkoliv je požadavek Angličanů na správu svých věcí logický, snad je nakonec odradí praktické problémy, kde by končila pravomoc národní a začínala ta „federativní“. Pokud nevěří, ať se podívají na Československo 1990-1992: mělo navrhnout ekonomickou reformu federální ministerstvo Václava Klause, nebo české ministerstvo Františka Vlasáka? Kdy se mělo o zákonech hlasovat jen v republikových národních radách, kdy ve „federálu“? A jak vůbec ve všech těch radách a sněmovnách něco společně schválit? Ne, to ať Británie nezkouší. Nebo doopravdy skončí jako Československo.
