Vrchní soud v Praze poslal lobbistu Romana Janouška za úmyslné sražení ženy autem na 4,5 roku za mříže. Vyměřil mu tedy o rok a půl více než původně Městský soud v Praze. Výše trestu rozhodně stojí za pozornost nikoliv jen kvůli počítání, za jak dlouho se Janoušek bude moci vrátit do lobbistického příšeří Prahy.

Soud musel rozhodnout především o tom, zda Janoušek byl bezcitný vrah, nebo jen opilec, který chtěl ujet od naštvané ženy, které předtím naboural auto. A je dobře, že soud už podruhé odmítl teorii státního zástupce o Janouškovi jako automobilovém vrahovi, jehož odsouzení by mělo posloužit jako exemplární příklad.

V zájmu „generální prevence“

Janouškovy telefonáty po nehodě se za dva roky staly jakýmsi majetkem českého černého humoru, podobně jako se to kdysi stalo například s odposlechy fotbalových bafuňářů „Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?“. Jeho opilecké blábolení o „Číňance, která hodila šipku na kapotu“ se otisklo například do politické satiry Kanceláře Blaník, kde fiktivního lobbistu Tondu Blaníka vzbudí najednou telefon od Janouška: „Romane, artikuluj. Jakou šipku přes kapotu? Tak cigoška, nebo Vietnamka? Ty vole, jestli je tam 400 novinářů a 18 antonů, tak to není žádná pr..., Romeši! Ne, hlavně nedávej krev!“

Z celé Janouškovy slovní ekvilibristiky ale rozhodně nevyplývá úmysl vraždit. Že jde o člověka bez soucitu, to ano. Že propadá pocitu, že po něm jdou, jistě. Ale že by byl chladnokrevný vrah, to ne. V hovorech všem volajícím dává přece nehodu ihned do souvislosti s údajně podezřelými okolnostmi okolo. Ať už říká, že „přijelo 200 policajtů, že mě musej jakoby začít chránit“, nebo tehdy, když popisuje, jak konflikt se ženou sledoval „sedmičkovej bavorák s tmavými skly“, ze kterého „vylezli takový divný potetovaný kluci“.

Soud správně přihodil Janouškovi nějaký ten rok za to, že mu útěk před jeho vlastní smyšlenkou jakési přichystané pasti byl přednější než pomoc ženě. Ale že se s ironickou hořkostí v odposleších Janoušek představuje jako „vrahounek“, rozhodně nemělo podnítit státního zástupce k návrhu na posouzení činu jako pokusu o vraždu s dolní hranicí sazby 10 let. Žalobce se navíc ve své závěrečné řeči ani netajil úmyslem udělat z mediálně známého Janouška exemplární příklad, když vytkl prvoinstančnímu soudu: „Ignoroval skutečnost, že jeho jednání se blížilo vraždě. Obdobné jednání se navíc neúměrně rozmáhá, a je na něj proto třeba reagovat i z hlediska generální prevence.“

Janoušek v kampani Besipu

Ne, Janoušek není vrah, který zaslouží deset let. Zároveň je dobře, že nevyvázl s pomínkou, jak mu jistě slibovali mnozí jeho vlivní kamarádi po zaplacení odškodného těžce zraněné ženě. (To se mu snaží vysvětlit i fiktivní lobbista Blaník, který pro něj vyřizuje odškodnění sražené ženě: „To já vím, že si chtěl podmínku. Ale to přeci není moje vina. To je věc soudu!“)

Ať už proces nyní skončí, nebo dojde ještě na dovolání, snad už se státní zástupce vzdá své umanutosti udělat z bezpochyby jinak ne příliš sympatického Janouška (který by měl stát před soudem v mnoha jiných kauzách) i odstrašující kampaň Besipu: „Nelobbuj, nepij, nestresuj se. Jinak budeš vraždit.“