Člověk nemusí být ekonom, aby pochopil, že ekonomický přínos evropské integrace se jen velmi obtížně měří. Nelze totiž dost dobře oddělit přínos či ztrátu z integrace a dopady národních hospodářských reforem. Stejně tak je jen hypotetické dovozovat, jak by se evropské ekonomiky chovaly bez Maastrichtské smlouvy.

Přesto je dobře, že se o takovéto „měkké“ měření někdo pokusil. Německá nadace Bertelsmann Stiftung se pokusila změřit ekonomické dopady integrace ve 14 „starých“ státech mezi lety 1992 až 2012 (nejde tedy o analýzu Česka a dalších „nových“ států po východním rozšiřování roku 2004, ve výzkumu chybí i Lucembursko).

Pětistovka k dobru

Ekonomové nadace se pokusili kvantifikovat, o kolik se zvýšil HDP na hlavu, který lze přičíst dopadům integrace. Například v případě Německa je to k roku 2012 2,3 procenta HDP, o které by země přišla, kdyby zůstala mimo integrační proces. To je 680 euro na hlavu. Největší zisk získali ale z jednotného trhu bez cel a bariér Dánové (zisk 720 eur na hlavu), dále Belgičané či Rakušané. Evropská integrace ekonomicky neprospěla jako jediné zemi Řecku. Řecký HDP kvůli evropské integraci přišel za dekádu o 1,3 procenta, což je -190 eur na hlavu. Je zajímavé, že ti, kteří na integraci příliš nevydělali, jsou zjevně dvojího druhu. V případě Řecka či Portugalska jde nejspíše o to, že jejich výrobky a služby se na jednotném trhu prostě neprosadily. V případě Švédska či Nizozemí ale spíše jde o strukturu vysoce konkurenceschopné ekonomiky, která by asi rostla i bez integračního procesu.

 

To se týkalo však ekonomik jako celku. Výzkumníci z nadace spočítali i konkrétní dopad na „průměrnou peněženku“ Němce, Francouze či Řeka. Průměrně o 500 eur ročně si polepšili prý Dánové, polepšili si dokonce i Řekové, a to o 70 eur. Integrace naopak skoro nic reálně nepřinesla Britům – průměrně 10 eur ročně.

 

Na tenkém ledě

Po nadšení, že konečně někdo přišel s metodologií, jak měřit ekonomický dopad integrace, je na místě ale i trochu pochyb. Celá studie stojí na velmi odvážném násobení, které by možná neprošlo ani v prvním ročníku Vysoké školy ekonomické. Autoři konstruují takzvaný integrační index, kde bodově poměřují stupeň integrace jednotlivého státu v roce 1992 a v roce 2002. Následně stanovují, že jeden integrační bod odpovídá růstu reálného HDP per capita 0,08 procenta. Dále snad už není nutné popisovat, na jak tenkém ledě se ekonomové nadace pohybují.

Přesto je studie Bertelsmann Stiftung velmi inspirující a něco podobného by ekonomové měli jistě vytvořit i pro „nové“ státy včetně Česka. To věčné poměřování ekonomického přínosu evropské integrace českými politiky pouze dle miliard z evropských fondů se už totiž nedá vydržet.