Bývaly časy, kdy odpadlíci od ODS budili velký zájem. Ale časy Unie svobody či rebelů prezidenta Václava Klause jsou už nenávratně pryč. Z ODS je nyní malá strana a odpadlíci jsou tak už zcela neviditelní. Občanskou konzervativní stranu bývalého poslance ODS Jiřího Janečka nezná nikdo. A nikdo asi nezaregistruje ani stranu Toryů jiného exposlance ODS Oldřicha Vojíře. Zajímavá je ale Vojířova teze, že konzervativních názvů je už v politice tolik, že je nutné sáhnout po něčem originálním. Je sice možné, že máme hodně konzervativně pojmenovaných stran, ale máme konzervativce? Podobně bychom se mohli ptát i u českých liberálů či socialistů.

Beneš ani Kramář netáhnou

Až dosud se zdálo, že v kurzu je především kopírování první republiky. Expremiér Jiří Paroubek se rozhodl svou pozdní politickou kariéru zasvětit odkazu Edvarda Beneše a jeho národních socialistů. Bohužel si toho nikdo nevšiml. Naštěstí stejně tak zůstala nepovšimnuta antisemitská stranička Adama Bartoše, který zase parazituje na národní demokracii Karla Kramáře. Je ale zajímavé, že sami tvůrci stran cítí, že jen odkaz na první republiku asi nezafunguje. Proto marketingově před tradiční názvy předsouvají tu LEV21, tu výkřik Ne Bruselu!

Příliš možností neskýtají už asi ani zkratky či zkratková slova. Miroslavu Kalouskovi se sice podařilo etablovat se zkratkou TOP 09, ale co dál? Že by si někdo zaregistroval Budoucnost, Energičnost, Solidaritu a Transparentnost, tedy BEST 2014? Doufejme, že ne.

Labouristé, gaullisté, realos

Není tedy divu, že Vojíř sáhl po zahraniční inspiraci. Obsese členů ODS britskými konzervativci je známá, zas tak tedy nepřekvapí, že se mu zalíbilo být českým toryem. Zjevný problém však tkví v tom, že ani mnohý Brit netuší, z čeho že se toto označení vyvinulo. To bude Vojíř na náměstí v Mostu vysvětlovat, že se cítí jako středověký irský rebel? Případně že brání nárok krále Jakuba na anglický trůn?

Nespokojenci v ostatních stranách by ale přesto měli bystře pozorovat, jak mise českých toryů dopadne. Kdyby se Vojířovi přece jen podařilo svou stranu v běžné mluvě Čechů uchytit, skýtalo by to mnoho dalších možností ke kopírování. Ti sociální demokraté, kteří chtějí konečně ČSSD reformovat v moderní stranu, by se mohli pojmenovat labouristé. A nezůstávejme jen v Británii. Těm, kterým vadí, že Strana zelených nedokáže oslovit realističtějším programem početnější skupinu voličů, by se mohli podle německé frakce zelených pojmenovat Realos.

Velké pole působnosti pak skýtá odkaz k nějaké evropské osobnosti. Na pravici je určitě také prostor pro gaullisty. Autoritáři by se mohli pojmenovat frankisté. Nalevo zoufale chybí oficiálně vyhlášení leninisté či alespoň marxisté, kteří by trochu zavařili nehybné KSČM. Mladší levicovější protestující by pak mohli založit stranu českých indignados.

Snad jen portugalské vzory nelze příliš doporučit. Se zemí, kde se pravice jmenuje sociální demokracie, zjevně není něco v pořádku.

Země bez konzervativců, liberálů i socialistů

Paradoxní na celém vymýšlení bizarních názvů vznikajících straniček přitom je fakt, že žádný jasný reprezentant mnohých hlavních ideologických směrů v Česku neexistuje. Snad s výjimkou sociální demokracie. Máme snad v Česku doopravdy konzervativní stranu? To má být TOP 09, miláček pražské liberální kavárny? Liberálové mají být ti praktici moci z hnutí ANO? A radikální socialisty má reprezentovat národně-konzervativní KSČM?

To je nakonec asi možná větší problém české politiky, než ona invaze prvorepublikových a zahraničních názvů, které nikdo nechápe.