I kritici vlády Bohuslava Sobotku musí uznat: kabinet vrátil důvěru české exekutivě na přijatelnou úroveň. A to je dobře. Osmiprocetní spokojenost s činnosti vlády Petra Nečase z února 2012 dle agentury CVVM je něco, k čemu bychom se neměli vracet. Aktuální takřka poloviční přízeň vládě by ale mohla Sobotku svádět ke zcestné logice: takže když Nečas pohořel u lidí s reformami, tak já nebudu dělat takřka nic. Stejně se s Andrejem Babišem na ničem neshodnu.

Jenže takto popularitu své vlády Sobotka nejspíše neudrží. Že Češi nemají rádi špatné reformy, ještě neznamená naprostou absenci poptávky po potřebných změnách. Dobře je to vidět třeba na důchodové reformě. Soukromé fondové spoření z dílny vlády Petra Nečase sice u lidí zcela propadlo, ale zároveň podle průzkumu STEM z minulého podzimu dvě třetiny populace poptávají podstatnou změnu či nový důchodový systém. Reformní prokrastinace se prostě nevyplácí. Tak že by se Sobotka přeci jen k nějakému tomu refromnímu úsilí odhodlal?

Nižší zdanění práce

Ideálním jízdním řádem Sobotky-reformátora by mohla být aktuální doporučení Evropské komise. Nejde v nich totiž zdaleka jen o debatované doporučení rychleji zvyšovat věk odchodu do důchodu. V doporučeních je i spousta námětů, které si může Sobotka osvojit. Vždyť když může Babiš jen tak mezi řečí nahazovat zcela nové nápady nad rámec koaliční smlouvy, proč by Sobotka nemohl mít svůj arsenál.

HNDialog na Facebooku

Názorový server HNDialog najdete také na Facebooku ZDE

Sobotkovi by především svědčil kopernikánský obrat v přemýšlení, jak daňově ulevit chudším. Než selektivně kontruovat daňové úlevy, mnohem promyšlenější by bylo celkově snížit vysoké tuzemské zdanění práce. Chudší na tom vydělají. Komise pravidelně opakuje, že vysoké zdanění práce, především prostřednictvím takřka likvidačních odvodů na sociální zabezpečení, ničí méně vydělávající a těch pár šťastných, kteří v Česku našli částečný úvazek. Žádné daně se sice nemají zvyšovat, ale snížení daňového zatížení práce by možná stálo za úvahu, i kdyby se kvůli vykrytí ztráty pro státní kasu musela zvedat nějaká jiná daň, například stále relativně nízká nemovitostní daň.

Reformy místo apatie

V otázce věku odchodu do důchodu sice Sobotka z politických důvodů nemůže Komisi vyslyšet. To ale neznamená, že si nemůže udělat u veřejnosti oko návrhem smysluplné penzijní reformy. Soukromé fondové spoření je asi na nějaký čas zdiskeditováno, ale určitě se dá bavit třeba o solidárním rovném důchodu, kterému by se přihodilo to, co člověk doopravdy odvedl na sociálním pojištění. Tedy jasné rozdělení solidarity a zásluhovosti.

Sobotka samozřejmě něco z doporučení Komise rád vyloví. Vysokoškolský zákon, zákon o státní službě či navýšení kapacit školek – to je něco, co přesně ladí s vládním programem. Ale bude to stačit na udržení důvěry vládě poloviny Čechů? Aby lidé u premiéra nepostrádali onu odvahu nabídnou i velkou daňovou či důchodovou reformu. Reformní apatie je totiž skoro stejně špatná jako reformní šlendrián.